Když začal poslední listopadový týden tohoto roku, věděly strašické sportovkyně, že to bude náročné. Čekalo nás okresní kolo ve florbale  a po říjnovém vítězném tažení v házené krajské kolo v Plzni.

Když holky nastupovaly na palubovku rokycanského gymnázia a pan Vodička při nástupu prohlásil, že vítěz tohoto turnaje ve florbale pojede v pátek reprezentovat náš okres do krajského kola do Plzně, byla jsem celkem v klidu, protože jsem si myslela, že když letos nemáme v družstvu žádné “profi florbalistky“, že nás vítězství asi mine a že budeme rády za umístění “na bedně“. Hlavou mi jen problesklo, že další turnaj v tomto týdnu by byl asi “mazec“.

Jak krásně jsem se mýlila!! Strašické bojovnice opět prokázaly svou lví dravost a nezlomnost a v konkurenci deseti dívčích družstev vyšplhaly na té “bedně“ až na stupeň nejvyšší! Ze skupiny, stejně jako v házené, postupovala děvčata z druhého místa. V semifinále se nám ale do cesty za vítězstvím postavily rivalky z rokycanské ZŠ Jižní předměstí a chtěly nad námi zvítězit. Jenomže srdíčko našich všestranných sportovkyň chtělo víc a podařilo se nám o gól zvítězit. Ve finále se holky znovu střetly s gymnazistkami, které tentokrát udolaly. Když na střídačce spolubojovnice odpočítávaly posledních deset vteřin napínavého zápasu, nervy všem tekly, skoro jsme ani nedýchaly a se zvukem závěrečné sirény jsme všechny nevěřícně běžely obejmout vyčerpaná a šťastná děvčata, kterým opět tekly slzičky štěstí.

To bylo v úterý. Po jednodenní regeneraci se téměř stejné družstvo děvčat vydalo ve čtvrtek do Plzně reprezentovat okres Rokycany v krajském kole házené. Ač holky hrály poměrně vyrovnané zápasy, házenkářkami obsazená družstva bylo těžké překonat, a tak jsme se musely spokojit s osmým místem. Ale být osmým nejlepším školním házenkářským týmem v kraji vlastně není vůbec špatné.

To byl čtvrtek. Holky měly na regeneraci jen pár mizerných hodin, v pátek jim budíčky ráno opět řinčely velmi časně. Cesta do Plzně je dlouhá, takže některé z nich vstávaly již okolo páté hodiny ranní. V hale plzeňské TJ Lokomotivy se nám velmi líbilo, holky se rozehrávaly, aby se v krajském kolo florbalového turnaje předvedly co nejlépe. Stále na nich bylo znát potěšení a radost ze hry, okusily vítězství, remízu i prohru. Na jejich hru byl, i přes velkou únavu, nádherný pohled. Holky získaly obdiv nejen ode mě, ale jejich pěknou hru ocenily i kolegyně učitelky z týmů soupeřek a když strašické dračice bojovaly, jak je jejich dobrým zvykem, měly v obecenstvu největší ovace a povzbuzování. A to jsme se nepotkaly ani s jedinou školou, která by byla v obou krajských kolech jako naše děvčata!

Krásné páte místo bylo tečkou za jejich náročným týdenním sportovním tažením. Holky byly na konci úplně vyždímané do poslední sportovní kapky, kterou v sobě měly, mnohé měly šrámy, zalepené ruce, nohy....ale.....možná se mi budete smát, že jsem fantasta, já však stále nad nimi viděla tu zářící sportovní auru, která snad u nich nikdy nezhasíná.

Jsem na ně strašně pyšná, že to nevzdaly, že bojovaly do posledních minut i přes únavu, bolest,  i přesto, že budou muset dohánět zameškané školní hodiny, dopisovat látku.... Možná jim uteklo pár matematických příkladů, anglických slovíček a chemických rovnic, ale pro život se naučily něco velmi podstatného – nevzdávat se. Máte náš obdiv, děvčata!

Rerezentovaly nás (tučně vytištěné ve všech třech turnajích): Pája Převrátilová, Eliška Krchovová, Aneta Mudrová, Kateřina Judlová, Monika Vaníková, Anna Marie Kala, Vanesa Müllerová, Aneta Vondrášková, Nikola Dovicová, Nikola Tomášová, Amálie Čadová, Natálie Čížková a Monika Veselá

Mgr. Pavla Hrazdilová

Přílohy:
Download this file (IMG-20191210-WA0007.jpg)IMG-20191210-WA0007.jpg174 kB