V rámci projektu ESF “Stávám se čtenářem” si žáci 5. třídy zahráli na spisovatele a pokusili se napsat vlastní bajku. Jak se jim to povedlo, můžete z ukázek posoudit sami (práce jsou kráceny):

 

 

Lev a střelec

 

Byl jednou jeden lev, kterého se každý bál, a tak byl sám. Slyšel o tom jeden střelec, kterému to bylo líto a chtěl se s ním skamarádit. Jednou za pár dní střelec šel do lesa a hledal a hledal, až jednou lva viděl ležet v křoví. Otočil se a po chvíli už tam lev nebyl, ozýval se jen jeho řev, jak na něj vystřelil jiný lovec. Střelec rychle lvovi běžel na pomoc, vytáhl mu šíp ze hřbetu a zavázal mu ránu šátkem. Lev poděkoval a střelec se zeptal: „Můžme být přátelé?“ Lev odpověděl: „Ne, to není možné” a utekl. Za pár dní šel lev opět do těch míst a uviděl střelce, jak leží poraněný. Pták, který letěl nad lvem, zabrekotal: „Pomož mu!“ Lev se rozběhl, doběhl ke střelci, pomalu mu vytáhl šíp ze zad a střelec řekl dvě pouhá slova: „Budeme přátelé?“ Lev odpověděl: „Ano, můžeme být přátelé.“ Lev odtáhl střelce do jeho vesnice. Střelec vyprávěl o lvu jen samou chválu a vesnice lva přijala s radostí. Hýčkala lva samými dobrotami a rozhodla se, že si vezme všechny lvy z lesa. Lev si později našel lvici a měl s ní lvíčata a všichni se měli krásně. Už nebyl opuštěný a měl mnoho kamarádů.

Poučení: I z nepřítele se může stát dobrý přítel.

(Zuzana Lexová)

 

 

Žabička a žralok

 

Bylo nebylo, v jednom rybníku žila žabí rodina a žil tam také velký modrý žralok. Jednoho dne si šla malá žabička hrát a cestou potkala žraloka, který byl velmi pyšný a malé žabičce se posmíval, že je malá, ošklivá a slizká. Žabička ale byla jiná - měla dobré srdcem byla krásná a slizká vůbec nebyla. Vždy, když se jí žralok smál, rozplakala se a odskákala pryč. Jednoho dne žabička uviděla, jak žraloka chtějí ulovit lidé a dát si ho do akvária. Když ho chytili do sítě, hodná žabička vzala střep, který ležel na dně rybníka, přeřezala provazy a žraloka osvobodila. Žralok jí poděkoval a od té chvíle byli kamarádi, každý den si spolu hráli.

Poučení: Nesuď druhé podle vzhledu a nikoho nepodceňuj.

        (Anna Paulová)

 

 

 

O chamtivém zajíci

 

Žil v noře pod dubem jeden zajíc. Neměl moc kamarádů, ale jedna myška se s ním kamarádila i přes jeho chamtivost. Zajíc nebyl špatný, ale o své jídlo se s nikým

nerozdělil. Když začínala zima, naplnil svoji spižírnu až po okraj. Myška však po velké bouři přišla o svůj domek i se zásobami. Šla poprosit zajíce, jestli by jí nedal trochu jídla, ale ten ji vyhnal. A tak myška zemřela díky zajícově chamtivosti hlady. 

Poučení: Za chamtivost se platí krutá daň.

 (Veronika Mocová)

 

Vrána a sova

 

Byla jednou jedna sova, která se chovala namyšleně a nedůvěřivě. Bydlela ve velkém stromě. Jednou kolem ní letěla vrána a povídá jí: “ Do tvého stromu za dva dny uhodí blesk, uleť pryč.” Ale sova neposlouchala. Vrána pak odletěla. Další den začala zlá bouřka, lítaly hromy blesky, ale sova spala. Když se ráno letěla vrána podívat za sovou, viděla skácený strom, pod kterým koukal kus sovího křídla.

Poučení: Za dobrou radu nic nedáš.                           (Adam Lán)

 

 

Pavouk a brouk

 

Stalo se, že brouk zabloudil na zahradě a nemohl najít cestu domů, protože se ztratil v husté trávě. Vylezl na kamínek a rozhlížel se kolem. Uviděl velký krásný dům a protože byl zvědavý, vešel do něj. Když došel do spíže pro něco k jídlu, uviděl na zdi velkého pavouka, který mu řekl: “Pojď sem, broučku, já ti neublížím.” Ale brouk se schoval za sklenici a odpověděl: “Nepůjdu, jsi strašidelný a chlupatý.” Tak se chvíli dohadovali a nakonec pavouk brouka přesvědčil, aby se na něj přišel blíž podívat, že vůbec není strašidelný. Když byl brouk blízko, tu pavouk na něj skočil a snědl ho.

Poučení: Nikomu cizímu nevěř!

(Tomáš Šťastný)

 

 

O ňafajícícm koni

 

Když se jednou vracel zajíc z lesa, uviděl na louce krásného opuštěného koně. Tak si zajíc usmyslel, že mu najde rodinu. Přivedl ho k ovcím. Jedna ovečka se na hezkého koně obdivně podívala a řekla: “Máš krásnou srst a hřívu, kopýtka lesklá, ocas jemný, jistě i zuby máš pěkné...” Než se stihla podívst - šup - jeden její růžek byl tatam, kůň ho ukousl. Zajíc raději odvedl koně jinam, ke psům, ale tam se stalo totéž, jen pes přišel o ucho. 

A pak ještě ptáček o pár pírek na ocasu a liška o drápky...

Poučení: Darovanému koni na zuby nekoukej! 

(Markéta Culková)

 

Pes a kůň

 

Žili na jednom statku pejsek a kůň a stále na sebe žárlili. Kůň povídá: “Já ti závidím, pse, ty si můžeš volně běhat a hrát si s ostatními psy, to já nemůžu.” Pes odpověděl: “A já závidím tobě, že jsi rychlý a silný, nemáš blechy, denně tě kartáčují, prostě si žiješ jak v nebi.”  Tak se chvilku dohadovali a kůň nakonec vymyslel, že by mohli spolu utéct a žít svobodně. Tak kůň přeskočil plot a pes se protáhl dírou v plotu. Když došli až do lesa,

najednou se ozvalo “klap” - a pejsek se chytil do pasti. Kůň ho vyprostil a zraněného odnesl zpátky na statek. Pejskovi tlapku vyléčili a on poděkoval koni, že ho zachránil.

Poučení: Všechno něco stojí.

(Dan Hargaš)

 

 

Mravenec a buvol

 

Žil jednou jeden velký a silný mravenčí král, který se jmenoval Lukomysl I.. Po nějaké době ho chtěl jeho bratr Hovnihal vystřídat - snil o tom, že bude sám vládnout mraveništi. Vyzval proto svého bratra na souboj o trůn a ten to přijal. Den před bojem se šel Lukomysl I. najíst trávy. Cestou potkal velikého buvola, který si ho nevšiml a snědl ho i s trávou. Lukomysl I. byl mrtev a Hovnihal usedl na trůn. Byl pyšný na to, jak je nejlepší ze všech. Ale jednou šel opět buvol na pastvu a cestou rozšlápl celé mraveniště i s králem Hovnihalem. 

Poučení: Nikdy si nemysli, že jsi nejmocnější.

(Lukáš Planeta)