logo EU a MŠMT

Předvánoční čas jsme každoročně využívali k pořádání mnoha sportovních aktivit pro naše děti. Letošní výjimečná doba bohužel nepřeje sportovním turnajům, návštěvě ledových ploch ani tradičnímu školnímu běhu do schodů. Děti v rámci tělesné výchovy smějí pouze chodit na vycházky, což jsme se rozhodli využít a vlastně tak trochu navázat na akci „Školní běhání do schodů“. Rok co rok jsme totiž na schodišti druhého stupně imaginárně zdolávali nejvyšší vrcholy českých pohoří. No a letos jsme ten vrchol skutečně zdolali!

Nejstarší žáci strašické základky, tělesně zdatní deváťáci, vyrazili toho významného pátečního rána v časných ranních hodinách, ještě s čelovkou na čepici, k nejvyššímu vrcholu brdského pohoří – Toku. Píši významného, protože si nepamatuji, že by v novodobé historii strašické školy někdo podobnou expedici absolvoval. Také musím přiznat, že jsem měla trochu obavy, zda vytyčený cíl a tuhle zajímavou výzvu zvládneme…, ale…

Vrchol byl dobyt!!! ……nohy deseti chlapců, pěti dívek a dvou pedagožek (zlákat se nechala i paní učitelka Zuzana Stupková) polykaly kilometry s poměrně náročným převýšením ve skutečně svižném tempu. První zastávka na vyhlídce pod vrcholem Hlavy nám nabídla nádherný pohled do údolí, které se válelo v ranní inverzní mlze. Pokračovali jsme krásnými brdskými hlubokými lesy, neb jsme využili tajemné zkratky, které nám prosvětlovalo právě vycházející slunce, za jehož paprsky vedl směr naší cesty. Co Vám budu povídat, byla to nádhera, nepotkali jsme lidskou nohu, jen ptáci a srnky na nás zvědavě koukali schováni za větvemi stromů a keřů.

S přibývající nadmořskou výškou lehce klesala teplota, místy jsme zahlédli zbytky sněhu a v inverzním počasí jsme se na vrcholcích Brd doslova koupali ve sluneční koupeli. Za dvě hodiny a čtyřicet minut jsme stáli na vytyčeném místě  - na 865 m.n.m. vysokém bodu brdského masivu a cítili jsme se šťastně, pyšně, statečně a spokojeně. Převážná většina dětí byla, pro mě překvapivě, na tomto místě poprvé v životě. V batohu si každý účastník nesl putovní kamínek, který si předem namaloval, a položil ho do hromádky kamení na vrcholovém místě s nadějí, že jeho kamínek doputuje do dalšího krásného koutu naší republiky poté, co bude nalezen nějakým jiným nadšeným turistou, znalým této zajímavé putovní myšlenky. 

Na zpáteční cestě jsme ještě trochu poznávali, zastavili jsme se na luční enklávě Carvánka, na Houpáku jsme prohlédli hojně navštěvované bunkry a pak pokračovali zaječovskými a těňskými hvozdy zpět do Strašic. Celkem jsme ušli 30 kilometrů a v závěru už na některých z nás byla znát lehká únava, ale když nám pan ředitel s paní zástupkyní otevírali dveře školy, cítili jsme se jako hrdinové, kteří přinášejí vánoční zprávu z hloubky brdské přírody, která Vám všem vzkazuje: “…Užívejte moje krásy, chraňte mé bohatství, dýchejte a pohybujte se v mém lůně a buďte i nadále zdrávi a šťastni i v roce 2021“.

Mgr. Pavla Hrazdilová

Přílohy:
Download this file (20201218_081836.jpg)20201218_081836.jpg226 kB
Download this file (20201218_094859.jpg)20201218_094859.jpg297 kB