logo EU a MŠMT

Už v zimě, když jsme dobyli vrchol Toku – našeho největšího brdského kopce, jsme si slíbili, že se ještě v tomto školním roce pokusíme zdolat další osmistovkový vrchol, a to Prahu. Červnový měsíc se zdál být pro náš sen ideální. Navíc jsme se rozhodli, že tentokrát zkusíme v Brdech i bivakovat a přidáme si ještě další osmistovku, a to Malý Tok. Jelikož jsme si dobývání brdských výšin tentokrát rozvrhli do dvou dnů, nebylo kam spěchat. Ráno jsme se vydali do lesních zákoutí v naprosto pohodovém tempu.

 Našim prvním cílem bylo Lipovsko, krásné magické místo, kde jsme s první svačinou rozjímali nad výhledem do okolí. Poté jsme pokračovali na vrchol Hlavy, kde jsme se tentokrát podívali i na vyhlídku. Nejdelší stoupání jsme měli za sebou, což bylo dobře, jelikož slunce začínalo pálit a my se schovávali do náruče stínů stromů, které nám poskytovaly chladnější zákoutí pod svými korunami. Ochladit jsme se ale stejně potřebovali, takže jsme sestoupali po naučné stezce Jordán k Parmovo nádržce, kde jsme spočinuli na dlouhé dvě hodinky. Největší otužilci se zchladili ve vodě, která byla ostře chladivá jako žiletky, což ale bylo v tomto parném dnu velmi osvěžující. V odpoledních hodinách jsme přes vrchol Houpáku zamířili k místu našeho bivakování na Carvánku. Opět nás čekalo prudké stoupání, ale naštěstí nás svými dlaněmi ochlazoval vítr, který nad stezkou kolem bunkrů vál.

Na carvánecké louce je nádherně! …a hlavně!, je tam studánka s pramenitou výtečnou osvěžující vodou, kde jsme doplnili naše zásoby. Svačina tu chutnala úplně znamenitě a přespání pod širákem v těchto místech bylo skutečně kouzelné. Ještě jsme se před usnutím vrátili zpátky na Houpák, kde jsme pozorovali zapadající slunce, ale pak už jsme při tajemných zvucích přírody usínali za dozoru měsíce, který se na nás spolu se zářícími hvězdami z nočního jasného nebe koukal.

Ráno nás probudil zpěv ptáků a my přivítali nový den krátkou sestavičkou z jógy, kterou nás naučila paní učitelka Katharina Polívková, která s námi také putovala. Doplnili jsme zásoby vody, dobili síly vydatnou snídaní a kolem Bohutínského vrchu se točili směrem ku Praze. Ještě jsme stihli krátkou přestávku s koupáním na Borském jezírku a pak už naše kroky opět stoupaly k výšinám. Dalším cílem byl vrchol Malého Toku, který jsme kolem poledne svou návštěvou potěšili. Daleko poutavější však byla vyhlídka na Malém Toku, která se nachází jen o pár set metrů dále. Výhledy směrem k Třemšínu byly dechberoucí…… a Praha už byla na dohled! Náš cíl se nám podařilo zdolat o půl hodinky později. Podívali jsme se na vrchol i na blízkou vyhlídku a chvíli spočinuli ve stínu stromů. Únava už byla znát úplně na všech. Ačkoliv jsme dále pokračovali převážně z kopce, úmorné vedro, hlad, žízeň, puchýře a bolavá záda se stávaly našimi nepřáteli, se kterými jsme museli bojovat. S nadšením jsme vítali poslední studánku Pod Březovým vrchem, která nás nabila novou energií, a tak se nám z posledních sil podařilo dojít až zpátky do Strašic. Dvoudenní 56 kilometrový výlet jsme zakončili palačinkovými hody u pana Bendeka v restauraci  Na Poště, který nám ochotně vyšel vstříc s našimi požadavky.

Co říct na závěr? Vážím si všech šestnácti statečných deváťáků, kteří tuto náročnou trasu v tropických dnech zvládli. Naučili se překonávat vůlí své možnosti, chovat se v souladu s přírodou, vážit si vody, rozdělit se s kamarády o jídlo i tekutiny, navzájem se povzbuzovat, zvládnou bolestivé události svého těla a i přesto všechno zůstat v pozitivní náladě a “neremcat“. Jsem na vás hrdá, “děti moje“, a budu si tento výlet ještě hodně dlouho s láskou pamatovat.

Mgr. Pavla Hrazdilová

Přílohy:
Download this file (9.A_výlet.jpg)9.A_výlet.jpg156 kB
Download this file (výlet_9.A (2).jpg)výlet_9.A (2).jpg191 kB
Download this file (výlet__9.A.jpg)výlet__9.A.jpg422 kB